Jak a proč vznikl nápad věnovat se folklóru? Jaký k němu máte vztah?
Bára:
K folkloru máme srdečný vztah. Nejsou to jen hody jednou do roka. Je to něco, co se dotýká každodenního života. Je to životní styl, který žijeme, jsou to tradice, které udržujeme a učíme naše děti. Hudba, kterou milujeme. Víno, které Janek spolu s dědečkem s trpělivostí vyrábějí a my si jej pak společně vychutnáváme. Je to víra, kterou máme. Taky láska a úcta, kterou k sobě chováme a v neposlední řadě je to i slavnostní oděv - kroj, který nosíme. Který být jen po mém, nosím v jeho všední podobě každý den! Tak jak nám toto vše bylo předáváno od našich rodičů, snažíme se i mi dát našim dětem. Doufám, že to nezní jako klišé, ale je to fakticky tak, jak to já cítím.
A z toho vyplývá i odpověď na otázku, jak jsme k tomu přišli. Přirozeně. Já jsem začala malovat (nejen ornamenty), chvíli po tom, co jsem začala chodit v dívčím kroji (cca r. 2009), když jsem toužila po nových mašlích, ale ty pro mě nebyli dostupné. Malovala jsme hlavně krojové mašle, ale postupně jsme pro sebe malovala i na šaty a oblečení. Janek je velký kutil a tak ještě když jsme bydleli na bytě, začal si navrhovat vlastní frézku, kterou po nastěhování do našeho domu postupně postavil. Po pár měsících začal vyrábět první vánoční ozdoby a já na ně malovala a vyšívala je. Hodně jsme je dávali jako vánoční dárky po rodině a mělo o ně zájem i pár známých a kolegů. Na jaře jsme si vymysleli dekorace na Velikonoce, na které jsem malovala folklorními ornamenty a ty už se hodně uchytili i mezi cizími lidmi, kteří nás začali sledovat na FB. A pak už to šlo pomalu samo.
Bára s maminkou v kroji Janek (vpravo) v kroji s tatínkem a staršími bratry
Janek:
Jelikož oba pocházíme z vesnic na Jižní Moravě, kde folklor aktivně žije, byli jsme s ním blízce spjatí již od malička. Oba jsme chodili v kroji, aktivně jsme se účastnili hodů, krojových plesů a podobných zábav.
Já mám navíc manuálně velmi zručnou maminku, která se pustila do výroby krojů, protože kroje jsou dost nákladná věc a nás bylo pět sourozenců. Když jsem začal chodit s Bárou, maminka vzala Báru “do učení” a předala jí všechny dosavadní zkušenosti z malování folklorních vzorů a šití.
Jaké byly vaše začátky?
Bára:
Myslím, že na to odpovídá už předchozí odstavec.
Malované mašle, které Bára malovala v začátcích
Janek:
Bára začala malovat krojové mašle daleko předtím, než jsme se rozhodli pracovat s folklorem a dřevem a založit značku BB Malované tradice. Naše začátky jako BB Malované tradice byly ale velice pozvolné. Nejdříve jsem si musel postavit CNC frézku, na které jsme chtěli naše výrobky vyrábět. Tato fáze trvala téměř rok. Když jsem se vší slávou CNC frézku rozchodil, Bára na mně navalila spoustu jejich nápadů na první Vánoční ozdoby. Vánoce roku 2017 byly pro nás první zkouškou, zda o tento typ výrobků bude zájem a povedlo se! Na Velikonoce jsme již vyráběli další kolekci ozdob a založili si facebookový účet, který byl po dlouhou dobu jediným naším prodejním místem.
Dřevo jsme si vybrali hned z několika důvodů. Je to přírodní a dostupný materiál, který se také lidem velmi líbí. Navíc se dobře opracovává i v domácím prostředí. Neupnuli jsme se ale pouze ke dřevu, od samého začátku pracujeme s látkou a v poslední době jsme začali koketovat i se sklem. Do budoucna se nebráníme používání i jiných materiálů.
CNC frézku jsme k výrobě používali necelý rok. Pak jsem si do dílny přikoupil CNC laserovou vypalovačku a tím se nabízený sortiment výrobků značně rozrostl. Na začátku tohoto roku jsme si pořídili ještě jednu laserovou vypalovačku s větší kapacitou výroby. 
První frézovaná miska ve tvaru jablůčka Bára maluje mašle
Proč jste se zaměřili zrovna dřevěné výrobky?
Bára:
Dřevo je krásný přírodní materiál a já osobně mám dřevo moc ráda! Miluju dřevěný nábytek, krovy, dřevěné podlahy, rámy a mám k němu prostě hodně blízko. Navíc se dřevo dobře obrábí a zpracovává i v domácích podmínkách. Už ale pracujeme i se sklem a pokukujeme po kovech, které jsou stálejší.
Janek:
Jaký výrobek byl váš vůbec první? Který je vaše srdcovka?
Bára:
První byli ty vánoční ozdoby, jak jsem říkala.
Největší vztah mám asi k naší malované kolébce, ve které se Anežka kolébala každý den asi do půl roku, a vím, že zůstane v rodině napořád. Kolébku jsme sami nevyráběli, sehnala jsem nějakou stoletou na internetu. Ale museli jsme ji obrousit, napenetrovat, znovu natřít a potom jsme ji malovala. Asi přes 100hodin práce, ale zapojila se celá rodina i kamarádka Klárka. To stejné peřinky, které jsme využívali hlavně svátečně, ale stále je důvod k oslavě, takže jsme je měli v kočárku skoro pořád! Pokud bych brala naše dřevěné výrobky ze stálé nabídky, tak co mi Janek vyrobil první kabelky gravírovanou a vyšívanou, nenosím žádné jiné. To stejné platí s našimi náhrdelníky a náušnicemi. Stále je obměňuju a různě kombinuju.
Naše první dřevěná vyšívaná kabelka Janek soustruží
Janek:
Našimi prvními výrobky byly vánoční ozdoby, kterými jsme si ozdobili hlavně náš vánoční stromeček. V zápětí se ale do naší výroby přidaly náušnice, náhrdelníky a jiné šperky. Velké oblibě se těší také dřevěné motýlky zdobené folklórními vzory, kterými dámy často obdarovávají své partnery.
Já osobně mám nejvíc rád speciální zakázky na míru, kde musím zkoušet nové techniky a postupy. Velkou výzvou je gravírování fotek do dřeva, tam je to hodně o cviku a předešlých zkušenostech.
Jak máte rozdělenou práci? (Jak vypadá tvůrčí proces? Kdo navrhuje, kdo vyrábí? :)
Bára:
Tady bych řekla, že se výrobky dělí na ručně malované a gravírované. Všechno malované maluji já sama. Proto teď vůbec objednávky na malované věci nepřijímáme, máme jich opravdu hodně domluvených a já mám jen jedny ruce a dvě malé dětičky k tomu J
U gravírovaných výrobků se ta práce dělí. No a řekla bych, že Janek je hlavní dříč J On si většinou finálně zpracovává návrhy v počítači, programuje, v dílně pak vyrábí, lepí, lakuje, brousí, a nevím co všechno ještě. Jo a ještě, když já vymyslím novou věc, která by byla pěkná, popíšu mu, jak by to mělo vypadat a co by to mělo dělat, tak on vymyslí jak to vyrobit, z čeho to vyrobit a jestli to vůbec jde vyrobit, nebo mě s tím pošle někam! J
Já dělám to ostatní. Maluji všechny ornamenty a návrhy nových výrobků tužkou na papír a poté je převádím do počítače a připravuji Jankovi data k výrobě.
Bohužel musím říct, že to není jen o malování, jak si určitě spousta lidí myslí. Čím dál více času zabere komunikace s lidmi, správa sociálních sítí, nákup materiálu a komponentů, kompletace a balení výrobků a cesty na pošty. Ty většinou dělám v rámci procházky s dětmi. Jo a Janek je také zakladatel a správce našeho e-shopu!
Janek maluje podrovnávku na ubytování ve dvoře Bára seká trávu ve vinohradě
Janek:
Rozdělenou práci máme dost striktně a řekl bych, že si vzájemně do svých úkolů moc nezasahujeme. Zkráceně by se dalo říct, že Bára je manažer, kreativec a obchoďák a já jsem obsluha strojů a technická podpora výroby. Bára je zodpovědná za komunikaci se zákazníky, přijímání objednávek a jejich celkové vyřizování a hlavně je zodpovědná za drtivou většinu všech našich návrhů. Všechno co obsahuje lidový motiv, pochází z Barčiné tužky :) Pro výrobky, které jsou vyráběny strojově, Bára vytvoří návrh a převede jej do počítače. Následně přebírám otěže já. Data zpracuju, vyladím a posílám do strojů. Dále se věnuji všem povrchovým úpravám výrobků. Některé výrobky ještě následně potřebují zkompletovat, to zase dodělává Bára. Výrobky, které jsou pouze ručně malované jsou od začátku do konce v režii Báry.
Věnujete se „jen“ BB malovaným tradicím, nebo máte ještě jiné zaměstnání?
Bára:
Nejdřív bych chtěla říct, že „BB“ zatím stále vnímáme jen jako koníček a ne něco, co nás živí. Janek je vývojový konstruktér elektronových mikroskopů a já jsem maminka na mateřské se dvěma dětmi. Kromě toho ještě máme ve dvoře ubytování Malovaný dvůr a Malovaný dvoreček, které provozujeme květen-říjen a stále zútulňujeme.
Naše starší holčičky
Janek:
Vzhledem k tomu, že pracuji jako vývojový konstruktér elektronových mikroskopů a moje práce je většinou pouze hlavou a v sedě, je pro mě BB Malované tradice vítanou změnou, kdy si po psychicky náročném dni v zaměstnání odpočinu v dílně při manuální práci. Abychom se někdy náhodou doma nenudili, provozujeme také v letní sezóně ubytování Malovaný dvůr a Malovaný dvoreček s kapacitou 14 lůžek.
Ubytování Malovaný dvůr a Malovaný dvoreček v našem dvoře
Jak zvládáte skloubit osobní (rodinný) a pracovní život? Dokážete práci oddělit od volného času?
Bára:
Myslím, že se to hodně prolíná. Je pravdou, že s dětmi to děláte tak nějak za běhu a přirozeně. Tím, že zatím ani jedna z holčiček není ve školce, jsem s dětmi stále a starám se o ně, takže nemám žádnou pracovní dobu vytyčenou k práci s „BB“, o což se Janek jednou snažil zavést, ale podle mě je to zatím stále nemyslitelné. Ale díky babičkám, starenkám a tetičkám, které holky s nadšením hlídají, se můžeme „BB“ věnovat o něco více. Pro mě, jako pro ženu je stále náročnější skloubit domácí práce s malováním. Ale vnímám velkou pomoc mého okolí, mé maminky a mého muže.
No oddělení od volného času, to je těžké. Ale podle mě je to o tom, zvolit si priority. Já to vnímám tak, že vždycky musíme splnit hlavní povinnosti jako vyřídit prioritní objednávky a potom si to chce taky odpočinout. Takže se snažím často netlačit na pilu. Pokud je zrovna venku krásně a vidím, že i Janek má volněji, jdeme s holčičkami ven na procházku či kolo a užijeme si spolu krásné chvilky. Třeba si u toho budeme povídat o „BB“, ale mě osobně to nevadí. Protože jsem s milovanými, tam, kde je mi dobře a to co děláme („BB“) je pro mě opravdu srdeční záležitost, něco co mě neskutečně baví a naplňuje. Je to součást mě samotné. Navíc taky to, že „BB“ pro nás není práce, ale koníček, tak nejedeme na kvantitu, ale na kvalitu. Takže pokud vidíme, že nestíháme, prostě další objednávky odmítáme nebo si vybíráme, které chceme vzít a které ne (pokud se jedná o zakázkovou výrobu). No a potom máme o to více času na sebe a odpočinek. Pro mě je život tak krásný dar, který jsme dostali. Takže se snažím maximálně si užívat každou chvíli, kterou prožívám a nahlížet na věci pozitivně. Potom nemusím moc oddělovat práci od volna. Užívám si ho prostě tak jak je, s tím co právě je.
Barunka ve vinohradě Boží tělo
Janek:
Bára tvrdí, že tyto dva životy dokážeme s přehledem oddělit, ale pravdou to moc není. V každodenní rodinné komunikaci natrefíme na nějaké pracovní téma - na nový nápad, na zlepšení výrobních procesů, atd. Zrod nových nápadů se neřídí pracovní dobou, vznikají spontánně a to hlavně při běžných činnostech.
Na druhou stranu si ale dokážeme užít rodinné dovolené s minimem pracovních rozhovorů nebo činností :)
Co je na rodinném podnikání nejtěžší?
Bára:
Ty hádky. Myslím, že to není rozhodně pro každého. Pamatuji si, jak v začátcích, kdy jsme se někdy hádali a já pak byla smutná, tak mi Janek říkal, ať toho nechám a bude to dobré. To jsem pak byla ještě smutnější, protože jsem nechtěla nechat něčeho, co mě tak baví. Bylo to těžké.
A taky, když pracujete v páru, musíte vlastně zharmonizovat a zkoordinovat dva lidi, aby vám to klapalo. Což u dvou tvrdohlavých lidí je někdy opravdu těžké. Neříkám, naše nastavené procesy se mají ještě v ledasčem zlepšovat, ale víme o tom a postupně a pomalými krůčky na tom pracujeme.
První malovací dílny Barunka v tatínkově dílně
Janek:
Nevím, zda prací nepřicházíme o drahocenný společný čas, který bychom mohli prožívat spolu jako rodina. Pracovní záležitosti nám berou docela dost času, hlavně po večerech, kdy uspíme děti. To je hlavně pro Báru signál, aby začala něco vyrábět nebo vyřizovat objednávky.
Na druhou stranu je výhoda, že takto pracujeme oba a ne jen jeden znás, protože pak by se ten druhý určitě cítil odstrkovaný a zanedbávaný.
V čem má naopak výhody?
Bára:
Já asi miluji tu volnost toho, že když všechno zapadne jak má, jste pány svého času. Toho, že si prostě řekneme, že nemáme nic extra důležitého na vyřizování a tak něco spolu podnikneme. Hrozně se mi líbí i to, že když já potřebuji něco vyřídit, a Janek má zrovna volno, vezme si holčičky, tráví s nimi čas a já jdu pracovat. Já jsem pak o to šťastnější, že je s nimi a utužují si vztahy. Je úžasný tatínek a holčičky ho milují!
V malovaném rámě Při procházce pohled na Dunajovice
Janek:
Výhoda je hlavně v tom, že jako manželé k sobě máme důvěru a ve všem si věříme. Nemusíme tedy jeden druhého hlídat a zároveň se na sebe můžeme spolehnout.
Co bývá vás nejčastější konflikt?
Bára:
Často je Janek naštvaný na mě, z různých důvodů. On je totiž hlavním kontrolorem. Teď už se to tak moc neděje, asi protože míň maluju, ale často kritizoval mé návrhy. Něco jsem navrhla a on k tomu měl spoustu připomínek. To by bylo v pořádku. Ale když jsem už něco namalovala na hotovo, tak on kritizoval, jak mi to tady ujelo a jak tam je moc velká vrstva barvy a tady je zase málo barvy a jak tady jsem přetáhla a podobně. Na jednu stranu to beru a je dobře, že to slyším, ale v té dané chvíli je to jak olej do ohně. Z odstupu to beru, jako místa k zlepšení a má pravdu. Musím se víc snažit. Ale někdy to s ním nemám fakt lehké.
Nebo co bývá problémem, když na mě Janek v něčem tlačí. A opakovaně (třeba i nechtěně a nevědomky) mi stále něco připomíná a vytýká. To jsem už párkrát nevydržela a vybuchla. Často je to ohledně odeslání zásilky nebo napsání zákazníkovi.
Malování modrotiskových šatů Bára v modrotiskových šatech s malou Anežkou
Janek:
Nejčastější konflikt máme při hodnocení kvality výrobků. Já, jako strojní inženýr, si potrpím na kvalitně odvedené práce a všimnu si i malé nedokonalosti. Oproti tomu Bára se velmi často vznáší v oblacích a z každého svého díla, i když nedokonalého, je unešená. Pak přicházím na řadu já s kritikou odvedené práce a oheň je na střeše :D
Z folklóru se postupně stává trend a budí zájem i zahraničních zákazníků. Jak to vnímáte? Nehrozí, že se původní tradice časem zkomercionalizují?
Bára:
Určitě si nemyslím, že by se původní tradice zkomercionalizovali. To co se tady u nás děje (jak se tu žije), nebo aspoň co se dělo, když my jsme s Jankem chodili v kroji jako svobodní a jezdili „na přespole“ každý víkend (nebo i vícekrát za týden) a opravdu byli součástí živého folkloru se vším všudy, to je něco nádherného, co si prožije jen člověk, který odsud pochází a žije tady. To běžný návštěvník nezažije. Možná proto si lidé, kteří tento trend, jak říkáte, vnímají, chtějí „uloupit“ kousek našeho krásného folkloru a mít jej u sebe, aby ho mohli poznat trošku blíž a vychutnat si ho, když nemohou přímo. A pokud se jedná o pravého folkloristu/folkloristku, který si výrobky s prvky folkloru koupí, tak asi proto, že k němu má vztah a chce to dát na jevu a mít ho tak u sebe stále. Proto se o naše tradice nebojím.
Co mi na tomto trendu vadí, je prezentování cizích folklorních ornamentů jako našich. Například když vidím, jak se v Praze prodávají věci s folklorními motivy pod názvem český případně moravský folklor tak se vždycky pousměju. Jsou to většinou ornamenty z Polska nebo Maďarska, které jsou hodně často viděny i na textilu. Nevadí mi samotné vzory, ale přijde mi vtipné, když si je někdo obleče, jede s tím na dovolenou k nám na jižní Moravu, fotí se tu v tom a říká, jak je stylový, když na sobě má něco folklorního. Beru to tak, že výrobci jednoduše volí levnější variantu, aby na tom něco vydělali. Chápu to, ale je to smutné, když u nás máme třeba nádherný modrotisk, který určitě považuji za jeden ze symbolů, který k folkloru patří. Vím ale z vlastní zkušenosti, že je jeho cena vyšší. Ale za kvalitu a ruční práci si člověk musí připlatit.
Janek:
Pravdou je, že folklór se těší velké oblibě i v zahraničí, obzvlášť velký zájem budí u českých Američanů, odkud máme nemalou fanouškovskou základnu. Je dobré, že české výrobky, tradice a dědictví našich předků můžeme ukázat celému světu.
Lidové umění je od pradávna předáváno z generace na generaci a prostupem přes každou další generaci se malinko mění. Pokud současná generace toto téma uchopí s citem a pokorou k předchozím generacím, jsem přesvědčen, že zpopularizování folklóru nemůže ublížit, ba naopak ho může obohatit a ukázat většímu počtu lidí u nás i ve světě.
Hody 2019
Bára (29) a Janek (30) Bartošíkovi
- konzultantka v personální agentuře a vývojový konstruktér
- v roce 2017 založili rodinný podnik BB malované tradice. Vyrábí dřevěné ozdoby, šperky a doplňky inspirované folklórními vzory.
- žijí na jižní Moravě v Dolních Dunajovicích a mají tři děti